GR131 NA TENERIFE: Přechod ostrova, který tě prověří

Trasa má kolem 90 kilometrů a vede od jihu k severu s převýšením přibližně 4600 metrů nahoru a téměř stejným číslem dolů. Na relativně krátké vzdálenosti ale nabídne neuvěřitelnou rozmanitost: borovicové lesy, kaktusy, polopoušť i sopečná pole pod majestátní sopkou Teide.

Přípravy: plyn, jídlo a hurá do hor

Ještě před startem jsme řešili praktické věci. Po příletu jsme zamířili do outdoor shopu pro plynovou kartuši – bez ní by náš vařič byl jen zbytečná váha. V batohu jsme měli zásoby lyofilizovaných jídel od Summit to Eat, kuskus a pár drobností. Jakmile bylo všechno připravené, nic nám nebránilo vyrazit.

Den 1 – první kroky a hvězdná noc

Z Arona jsme vyrazili rovnou do hor. Hned první den nás čekalo stoupání asi 1200 metrů. S plnými batohy to byla slušná zkouška. Odměna? Noc uprostřed přírody. Daleko od světel měst, jen my a obloha plná hvězd. Sedět venku, koukat na rozlehlou hvězdnou oblohu a cítit, že jste úplně odpojeni od běžného světa – přesně tohle bylo kouzlo prvního večera.

Den 2 – siesta a první stres

Druhý den jsme klesli do malebného městečka s plánem doplnit zásoby. Jenže… Španělsko. Siesta. Čekání se táhlo a nám začalo docházet, že večerní přesun na nocleh nebude úplně jednoduchý. Nakonec jsme zakotvili ve výšce kolem 2000 m n. m. s respektem k tomu, co nás čeká další den.

Den 3 – Teide, radost a krizovka

Brzy ráno jsme vystoupali asi 450 metrů – a pak to přišlo. Poprvé jsme spatřili Teide. Obrovská radost, která nás hnala dál. Jenže jsme trochu zapomněli na realitu: vyprahlý terén, minimum stínu a ubývající voda.

Po 16 kilometrech jsem se sotva plazila a držela se o pořádný kus dál za Tomem. Najednou zpomalil a jeho postoj u dveří refugia byl tak jednoznačný, že jsem nemusela slyšet ani slovo, abych věděla, že je zle. I tak se vzápětí z úst Tomu ozvalo: „Mají zavřeno!“. Chvíli jsme tam stáli lehce paralyzovaní – co teď? Jako na potvoru mě zrovna v tuto chvíli zaskočily zdravotní lapálie, které jsem rozhodně řešit nechtěla. Nakonec jsme se odhodlali a vyrazili k dalšímu místu na spaní, které mělo být 10 km daleko s asi 1100 m klesáním. Bohužel bylo totálně zarostlé a spát se tam nedalo, takže jsme pokračovali ještě o pár výškových metrů níž, kde jsme konečně složili hlavu, pořádně se najedli a těšili se na další den.

Den 4 – bocadillo jako odměna 

Ráno jsme dorazili do městečka – a přišla zasloužená odměna. Jídlo, voda a nejlepší bocadillo na světě. Slunce, dobrá nálada a nová energie. Odpoledne jsme zase šlapali – tentokrát už s lehkostí a dokonce i s podcastem v uších.

Den 5 – voda jako zázrak 

Pátý den jsme strávili téměř celý den smíchem. Narazili jsme na tak zarostlá místa uprostřed lesa, že jsme museli šlapat nohama naslepo a improvizovat, kudy dál. Přesto nás naplňovala radost, že se nám daří celou trasu GR131 zvládnout.
Odpoledne jsme dorazili k místu, kde tekla voda – všichni, kdo šli nějakou dálkovou trasu v létě v horku, mi dají za pravdu, že voda na trase je takový malý zázrak.

Shrnutí: krátká trasa, silný zážitek

Přechod GR131 byl směsicí nádherných výhledů, náročných stoupání a okamžiků, které prověřily naši vytrvalost i vzájemnou spolupráci. Trasa nabízí pestrou paletu krajiny a proměnlivého počasí, které je třeba respektovat – a odměnou vám pak je pocit svobody a blízkosti k přírodě.
Tenerife nám ukázalo, že i na relativně krátké vzdálenosti lze zažít intenzivní a nezapomenutelné okamžiky, které stojí za každý krok.
Jsme neuvěřitelně vděční, že si můžeme plnit své sny, a s vybavením, které nám Vertone poskytuje, je pro nás cesta za našimi cíli mnohem dosažitelnější.

Vybavení

Kvalitní vybavení nám pomohlo přežít všechno – od prudkých stoupání po únavu a hlad:

 V batohu samozřejmě nesměl chybět ani spacák, tyvek, náhradní oblečení nebo třeba powerbanka. A ačkoliv jsme chtěli mít s sebou co nejméně věcí, nakonec jsem si vybojovala i trekové hole – a byla jsem za ně sakra ráda, bez nich by klesání bolelo mnohem víc.

Nechyběl ani vak na vodu, vařič a (celkem bláhově) i filtr na vodu Platypus – ten jsme nakonec nepoužili, protože jsme nenarazili na dobře přístupný zdroj vody.

Pro koho je GR131 vhodná?

Dle mého je trasa GR131 vhodná spíše pro hikery, kteří už mají nějakou zkušenost a aspoň trošku lepší fyzičku. Trasa dá místy docela zabrat, počasí se občas rychle změní a je třeba počítat jak s horkem, tak větrem i vlhkými úseky. Doporučila bych mít s sebou dostatek vody, jídla a spolehlivé vybavení, offline mapa se taky hodí, značení není vždy úplně jasné.

Kdy vyrazit?

Obecně se uvádí, že nejlepší období pro GR131 je od konce podzimu do jara, tedy zhruba od listopadu do května, kdy jsou teploty příjemné. My jsme šli v červenci – šlo to, ale je potřeba myslet na dostatek vody a krém s vysokým UV faktorem.

@leontynaflenerova