V suchu, v teple a s pletencem v ruce: antibiotická mise na Lofotech

Plán na léto byl tradičně Kyrgyzstán. Tradičně to nevyšlo. Letenky cenově konkurovaly Bali a Maledivám a my dvě jizerskohorské cácory jsme po loňské Albánii neměly úplně odvahu vyrážet samy někam hodně „divoko“. Takže bucket list, srpen, batohy – a padla volba na Lofoty.

Samozřejmě to nemohlo být jednoduché. Pět dní před odletem jsem dostala streptokoka a antibiotika. První nezabrala, druhá ano – asi šest hodin před odletem. Lékař doporučil „v klidu, v suchu a v teple“. Ideálně sever Norska ve stanu. No nic.

Skořicovo-kardamonová rekonvalescence

Už při přestupu v Oslo jsme objevily norské skořicové pletence – nadýchané těsto, křupavá krusta, máslo a kardamon. Od té chvíle se výlety plánovaly podle toho, kde bude další „koštovačka“. Rekonvalescence ve velkém stylu.

V klidu, v suchu a v teple

Večer jsme přiletěly do Bodø a přivítal nás vítr, déšť a pocitových deset stupňů. Předpověď jsme sice sledovaly poctivě, ale realita si stejně jela po svém. Naštěstí stan Hubba Hubba Bikepack 2 stojí za dvě minuty, takže na remcání nebyl čas. Trajekt do Moskenes jsme vyčkaly v kavárně (ano, omylem jsem objednala dvoje vafle) a pak zkusily stop do Å. Nadšení rychle vyprchalo – zachránila nás až jedna Švédka. První a poslední stop.

„Odpočinková“ procházka kolem jezera se po vydatných deštích změnila v bahenní výpravu se slejvákem, pádem a hematomem barvy galaxy tetování. Odměnou bylo kafíčko, pletenec a hlavně postel. Z hotelového pokoje jsme udělaly sušárnu s topením na 30 a otevřenými okny – a konečně byly zase v suchu a v teple.

Ideálka na pláž

Další zastávka: Kvalvika beach – jedna z nejkrásnějších pláží světa. Autobusy fungovaly na minutu (na rozdíl od počasí), takže jsme z Fredvangu dorazily bez problému. Pocitových 7 °C, déšť a vítr nám sice plážovou atmosféru moc nevytvořily, ale hobití budka posloužila jako předsíň a stan jsme postavily za dunou s výhledem na hory a moře. Dvě noci čekání na vyjasnění vyšly přesně opačně – jasno přišlo v den odchodu.

Shrnutí poznatků z mise „v suchu a v teple“:

Nepromokavé kalhoty ani ponožky nejsou rozmar, ale nutnost.
Svetr a péřovka porazí šortky kdykoli.
Teplo od země řeší kvalitní karimatka víc než další spacák.
Lyofilizované jídlo je gurmánský zážitek i improvizovaný ohřívač nohou.
Chemické ohřívače do ponožek zachraňují morálku.

Hlavním cílem byl Ryten – ikonický výhled na Kvalviku. Půlku času v mlze, ale i tak scenérie, která stála za to.

V suchu a v teple – part 2

Konečně slunce! Zamířily jsme do Lofoten Beach Campu s jasným cílem: sprcha po dvou dnech v mokru. Ta sice stála 20 NOK a trvala podezřele krátce, ale sauna všechno zachránila. Prohřátí s výhledem na zapadající slunce a následné ochlazení v Severním ledovém oceánu spravilo veškeré příkoří.

Davy lidí nás po dni v kempu rychle vyhnaly zpět do hor. Vyhlídka Øffersøykammen měla být nenápadná, místo toho proud turistů. Batohy do křoví, výběh nahoru – a výhledy stály za to. Dokonce krátké rukávy a sluneční brýle.

Ještě větší nadšení přišlo na Haukland Beach – pláž sevřená horami, minimum lidí, krásné západy slunce, skvělý banana bread a k našemu překvapení i teplá sprcha zdarma. Zůstaly jsme dvě noci a vyběhly na Himmeltindan (900 výškových přímo od moře – takové malé dvakrát na Ještěd). A to už se počítá.

Já mám kocábku náram

Na chvíli jsme se rozdělily – já vyrazila na kajak na Severní ledový oceán, zatímco Káťa usoudila, že 1000 NOK investuje raději jinam. Za mě to stálo za to. Z mořské fauny jsem sice potkala jen medúzu, ale změna perspektivy byla skvělá. A bonus? Instruktor Juan z Patagonie. Kontakty do Argentiny zajištěny.

Nejfotogeničtější místo

Na Reine jsme se těšily celý pobyt – ikonický výhled z Reinebringen je prostě klasika. Předtím jsme si ale dopřály jednu noc „wellness“ v Å: sprcha, praní, královská snídaně a nejlepší pletenec celé výpravy (dokonce s bonusem na cestu).

V Reine jsme kromě výhledů objevily i čokoládový dort, za který bych se klidně provdala. A pak už těch téměř 1900 schodů. Večer jsme netrefily správnou stranu západu slunce, takže budíček za čtyři hodiny a výstup na východ. Brzké vstávání bolelo, ale výhled bez davů byl naprostý masterpiece. Skoro stejně silný zážitek jako ten dort.

Na konec světa a domů

Poslední dva dny jsme strávily na ostrově Værøy – nenápadném, turisty trochu opomíjeném místě, které bych ale klidně zařadila mezi top zážitky. Ostrov funguje jako jedna velká vesnice: všichni se znají, všechno je propojené. Jen je potřeba počítat s tím, že autobusy nejezdí, infocentrum je spíš teorie, kavárna může být zavřená a Coop má víkendový režim po svém.

Papuchalci už byli pryč a vysněná pláž dostupná jen lodí (rozhodně ne z útesu 500 m n. m., který jsme si zvolily jako start). Ale výhledy ze stanu – z „ložnice“ i „terasy“ – všechno vynahradily. A když jsme objevily možnost rezervovat saunu, bylo jasno: sauna = teplo + sprcha. Životní zkušenost potvrzena.

Poslední den patřil kafíčkům, kardamonovým pletencům, pohledům, Kvikk Lunsj a sladkým norským sýrům. Byla to jedna z nejhezčích dovolených. Možná kvůli dortům a kávě. Možná proto, že jsem se poprvé nikam nehnala a nesnažila se nacpat tři dny do jednoho.

Vybavení

Na závěr ještě krátká óda na výbavu. Moje post-antibiotiková fyzička extrémně ocenila, že lyofilizovaná jídla od Summit To Eat i oblečení Montane jsou lehké jak pírko. Díky tomu jsem se mohla sbalit komfortně, vrstvit podle libosti a nemuset volit mezi dalším kusem oblečení a jídlem navíc. Ve 38l batohu tři bundy? Žádný problém.

Výsledkem bylo, že jsem misi „v suchu a v teple“ zvládla nad očekávání – svoje i svého lékaře – a ještě zůstala relativně voňavá a dobře nasycená. Velký dík tak patří Vertone za vybavení, které fungovalo, a samozřejmě Kátě za trpělivost a dobrou náladu. ♥