Anča Šebestíková

Pocházím z Českých Budějovic a nyní studuji v Praze. Jsem všestranná lezkyně. Začínala jsem na umělé stěně, kde jsem i závodila a  postupně jsem se dostala ke skalnímu lezení. Jelikož jsem se učila lézt  na skalách na jihu Čech, od začátku jsem měla blízko i k tradičnímu  lezení.

Na co jsem pyšná?

Jsem nejlepší česká spárařka a jedna z velmi malého zlomku žen, které mají zájem aktivně lézt v horách.  

Jsem pravděpodobně první Češka, která kdy přelezla cestu obtížnosti  8a po vlastním jištění, za níž jsem dostala i čestné uznání od ČHS. 

Jsem součástí alpinistického reprezentačního družstva a od letošního jara jsem i součástí Sokolíků (tým mladých alpinistů ČHS).

Většinu z uvedených cest na písku jsem vylezla jako první žena nebo  alespoň jedna z prvních. Ráda lezu s holkama, přijde mi skvělé, když se  můžou dvě holky podívat do cest, u kterých se to nepředpokládá. Byl se  mnou natočen příběh jedné cesty z Adršpachu.

Do budoucna by mě lákalo se pokusit o přelezy cest, jako je například Divine Providence (7b+, Mont Blanc). Je to komplexní horské  dobrodružství, kromě těžkého lezení v žule je potřeba mít značné  zkušenosti i s alpinismem a umět se rychle hýbat v lehkém terénu. Ráda  bych se vydala pro přelezy i mimo hranice Evropy a to především do  Yosemite, Utahu, Patagonie či Pakistánu.

Co máš radši - bouldering, nebo lano? Skály nebo stěnu?

Nejvíc mě baví lezení venku na skalách, určitě na laně.

Jak si se dostala k lezení a od kolika let lezeš?

Lézt jsem začala ve čtrnácti letech, kdy mě maminka přihlásila na  kroužek na stěnu Lanovka v Českých Budějicích. Stalo se, že mě to úplně  pohltilo.

Co považuješ za svoji největší přednost a slabinu?

Myslím, že mi jdou spáry, ty jsem si hodně oblíbila, jsem taky spíš  vytrvalostní typ lezce. Naopak neumím zabrat, jakmile přijde těžší krok, boulder, prostě padám. Taky nemám příliš dobrou celkovou fyzičku, jsem  líná chodit běhat.

Jak zvládáš stres?

Špatně. Záleží, o jaký typ stresu se jedná, při lezení se s ním zvládám ale vyrovnat o hodně lépe.

Snažíš se cestám, které ti nesednou, spíš vyhýbat, nebo je naopak vyhledáváš?

Spíš se jim vyhýbám, ale někdy dostanu i chuť se opřít i do něčeho, co mi nejde.

Máš svého oblíbeného spolulezce, jističe?

Ano, pro různé oblasti mám různé nejoblíbenější spolulezce. Jmenovat nebudu.

Jaké svojí cesty si nejvíc vážíš? A která ti udělala největší radost?

Nejvíc si vážím asi přelezu Turkey crack v Cadarese, to byla jediná  cesta, kvůli které jsem se takhle daleko vracela. Největší radost mám  ale každopádně z cest v Adršpachu, konkrétně asi z Olověného hřebíku,  což je těžká širočina, kterou se mi ale podařilo přelézt hned z první.

Která skalní oblast tě uchvátila?

Všechno. Asi hlavně Ádr, však kvůli němu jsem začala lézt i spáry.

Oblíbené produkty Anči